Vítr ve vlasech, vůně borovic a moře, které vás změní
Stojím na molu, dívám se na plachetnici a přemýšlím, proč to vlastně dělám. Proč se vydávám na sever, do studených vod Baltu, kde ani léto není jisté? Odpověď přichází sama, když zvednu oči – ostrovy, tisíce ostrůvků, kam až dohlédneš. A studený Balt? Kdepak, 23 st.. Tady se zastaví čas a člověk najde něco, co na pevnině marně hledá.
Den první: Runmarö, borůvky a sauna
Ráno v Saltsjöbaden. Část posádku je nervózní, nikdo nechce být za zelenáče, ale každý nováček si to musí odžít. Učím je držet kormidlo, číst vítr, napnout plachty, číst z námořní mapy a nebát se nakloněné paluby. Dnes to bude o trpělivosti – 20 námořních mil proti větru. Loď se naklání, křižujeme Ré, šplíchance Baltu nás křtí, ale posádka maká. Každý má svoje místo, svoje lano, svoje tempo.
Do kotviště Norrviken na ostrově Runmarö vplouváme v podvečer. Červené dřevěné domky, dlouhé molo, grily, a sauna přímo na břehu. Připadám si jako v pohádce. Večer grilujeme lososa a zeleninu, vítr utichá a já sedím před plachetnicí s pocitem, že tohle je přesně ten důvod, proč tady jsme.
Den druhý: Möja – ostrov, kde čas běží jinak
Vítr se stáčí proti nám, ale už nám to jde lépe. Posádka ví, co dělat, a já jen kontroluji, že se držíme kurzu. Möja – tohle jméno si zapamatujte. Je to ostrov, kde auta téměř nepotkáte. Cesty jsou prašné, zahrady plné jahod a hrášku, a děti běhají bosé jako kdysi u nás. Přístavní hospůdka nám nabízí čerstvou rybu a studené pivo a kolo na poznání ostrova. Stojíme na molu, koukáme na lodě a svět najednou není složitý.
Den třetí: Sandhamn a krása dřeva
Ráno v Sandhamnu – centrum jachtařského života. Přístav je plný lodí, ale jedna přitahuje všechny oči: dřevěná plachetnice z masivního mahagonu, ošetřená epoxidem a připravená na plavbu. Klasická elegance spojená s moderní technologií. Chvíli na ni jen koukám, hladím pohledem každý detail a cítím respekt k těm, kdo ji udržují naživu.
Den čtvrtý: Finnhamn a Sandön – svoboda, která voní solí
Vítr zesílil, plachty jsou napnuté a loď letí vodou. Posádka je už sehraná, každý ví, co má dělat. Není to už výlet, je to plavba. Ticho přerušuje jen šplouchání vody a občasný povel: „Ré, křižujeme!“ nebo „Drž kurz!“.
Kotvíme u Finnhamnu, kde borovice sahají až k vodě a vzduch voní pryskyřicí. V dálce slyším volání racků a vím, že tenhle okamžik si zapamatuju navždy.
Proč se pořád vracím?
Protože tohle není jen plavba. Je to způsob, jak vypnout svět kolem sebe a znovu se nadechnout. Švédské souostroví je čisté, klidné, někdy drsné, ale vždycky upřímné. A když stojíte na přídi, vy víte, že až se vrátíte domů, budete jiní. Lepší.
Chceš to zažít taky? Plavba 2026 čeká právě na tebe
V roce 2026 vyplouváme do Švédska znovu. Tentokrát chci vzít malou posádku dobrodruhů, kteří chtějí na chvíli vypnout, nadechnout se čistého vzduchu a ochutnat tenhle jiný svět.
Není potřeba žádná zkušenost s jachtingem – všechno vás naučíme.
Vezmeme tě do přístavů, kde zastavíš čas, a na místa, kam se běžný turista nedostane.
Pojedeš jako součást posádky, ne jako pasažér.
Chceš si zamluvit místo, nebo se jen zeptat, jak to celé funguje? Napiš, než bude pozdě – posádka je omezená jen na pár lidí.
