Tyrhénské moře: Plavba mezi Elbou a Capraia
Některá místa na mapě vypadají nenápadně. Jako Elba nebo Capraia – malé ostrůvky ve velkém moři. Když ale stojíte na palubě lodi a z dálky se vynoří jejich obrysy, dýchne na vás jejich pravá podstata. A pak už víte, že to nejsou jen body na mapě. Jsou to ostrovy příběhů, které se odemykají až s větrem v plachtách.
Plavba mezi těmito ostrovy není jen výlet – je to návrat ke kořenům svobody. A to doslova: vody Tyrhénského moře byly kolébkou antických obchodníků, pirátů i básníků. Dnes tu plujeme pod plachtami, vedení větrem a zvědavostí.
Tyrhénské moře – modrý prostor pro duši
Tyrhénské moře se rozprostírá mezi Toskánskem, Korsikou a Sardinií a je jako starý moudrý vypravěč – zná příběhy obchodních lodí Etrusků, antických galejí i pirátských výprav. Dnes sice už plujeme po mapách GPS a pod bílými plachtami charterových lodí, ale klidná modř, hluboká voda a volnost mezi ostrovy zůstávají.
Je hluboké, klidné a sálá z něj síla. Moře tu bývá vlídné. V létě má teplotu 24–27 °C a vítr od severozápadu nebo západu přichází pravidelně jako starý známý. Nejčastěji fouká termický vánek o síle 10–15 uzlů – přesně tolik, kolik potřebujete na hladkou a radostnou plavbu, ideální i pro začátečníky.
A když máte štěstí, ukážou se i obyvatelé hlubin – delfíni, mečouni a někdy i vorvani obrovští, kteří připlouvají z hlubokých vod. Během přeplaveb není vzácností potkat hejna mečounů, nebo dokonce vorvaně obrovské.
Tyrhénské moře má duši. A pokud mu ji otevřete, odpoví vám – ne slovy, ale tichem, houpáním lodi, vůní soli a vánkem v tváři. Ukáže vám svou tvář.
Cesta do Punta Ala – když se z pevniny stává ostrov
Ti, kdo se do místa nalodění vydají autem, zažijí nezapomenutelnou cestu přes Alpy, Dolomity a zelené kopce Toskánska. Průsmyky, vinice a středověká města – samotná cesta může být první etapou dobrodružství.
Doporučujeme vyrazit dřív nebo zůstat ještě pár dní po návratu – Verona, Florencie, Siena nebo malebné toskánské vesničky jako San Gimignano či Montepulciano rozhodně stojí za zastávku. Ať už si vychutnáte kávu v renesančním náměstí nebo západ slunce nad olivovým hájem – je to ta správná předehra k plavbě.
Naše plavba začíná v elegantním přístavu Punta Ala, asi 15 námořních mil od Elby. Je to místo, kde se potkává komfort civilizace s touhou po dálkách. Tady pevnina končí – a začíná ticho, slunce, vítr a moře. Marina je moderní, přehledná a vybavená: servis, obchody, restaurace, gelato i sklenka chianti na uvítanou.
Po převzetí lodí, nezbytné administrativě, doplnění vody, zásob a vína z místní vinotéky přichází první noc na palubě. Nad hlavou hvězdy, pod kýlem klidná voda – a v duši očekávání. Vždycky je jiný – ale nikdy se nezapomíná.
Odtud je to na Elbu asi 15 námořních mil – což znamená 2 až 3 hodiny plavby podle větru. A právě tahle první plavba je zlomová. Pevnina mizí za zádí, my míříme vstříc ostrovu, který se ztrácí v lehkém letním oparu.
Elba – ostrov Napoleona, vůní a zátok
Elba je ostrov s charakterem. Ne náhodou si ji Napoleon zvolil za svůj exil. A kdybyste tu byli pár dní, pochopíte proč. Elba je vzdálená 15 NM, plavba trvá kolem 2–3 hodin. A už na obzoru je jasné, že je výjimečná. Zelené kopce, pláže, pevnosti, skryté zátoky i malebná městečka.
Portoferraio – hlavní město s historií
V Portoferraiu, hlavním městě, vás uvítá mix historie, barevných domků a vůně moře. Město má historii, šarm a nádherný přístav obklopený hradbami. Stojí tu Napoleonova městská rezidence Villa dei Mulini s výhledem na moře, odkud je výhled, který vám zůstane pod víčky navždy.
Porto Azzurro a Villa San Martino
Za návštěvu stojí i Villa San Martino, Napoleonovo letní sídlo v zeleni poblíž Porto Azzurro – městečka s romantickou atmosférou, večerním životem a výbornými restauracemi přímo u vody. Tady se žije pomalu a dobře. A když vás zláká Porto Azzurro – přístav s italským šarmem, zmrzlinou a trhem plným ryb, můžete přirazit k molu a nechat se pohltit večerním ruchem.
Capoliveri – skrytý poklad ostrova
Pár kilometrů od moře, vysoko nad pobřežím, leží Capoliveri – městečko s úzkými uličkami, výhledy a atmosférou jako z filmu. Obchůdky s vínem, kavárny, stíny vinné révy a všudypřítomná pohoda. Ideální na výlet v rámci dne na pevnině.
Zátoky a pobřeží
Ale Elba není jen o historii. Je to země zátok, skalních stěn, vinic a borovic. Západní pobřeží ostrova nabízí zátoky jako Fetovaia nebo Marina di Campo, kde můžete kotvit zadarmo – a jediným zvukem večera bude šplouchání vody a ptačí zpěv. Šnorchlování u vraku, koupání z lodní plošiny, sklenka vína při západu slunce. Nejsou to turistické atrakce. Je to prostě život na moři.
Ve zdejších vodách se také ukrývá vrak lodi Elviscot – snadno dostupný pro šnorchlování, s fascinujícím podmořským životem.
Mezi Elbou a Capraia – moře bez břehu
Přeplavba z Elby na Capraiu je jako kapitola mezi dvěma ději. Trasa mezi Elbou a Capraia měří asi 18 až 20 námořních mil na otevřeném moři – a patří k nejkrásnějším přeplavbám ve Středomoří. Otevřené moře, kde není nic – a právě to je na tom nejkrásnější. Loď klouže po vlnách, plachty zpívají a čas se rozplývá. Modrá v nekonečnu, vítr ve vlasech.
Kolem poledne stahujeme plachty a skáčeme do moře. Pod námi stovky metrů hloubky, kolem jen modř. A ten pocit? Svoboda. Čistá, slaná, lehce pálivá. Voda drží tělo i duši. A pak zpět na palubu, lehký oběd, vítr znovu napíná plachty a ostrov se pomalu vynořuje.
Capraia – ostrov, který zůstává v srdci
Capraia je jiná. Je divoká, kamenná, s vůní rozmarýnu a medu. Capraia je drsná, ale krásná. Vulkanický ostrov s jedinou vesnicí, přístavem Porto di Capraia, a několika stezkami vedoucími do nitra ostrova. Žádný spěch, jen klid a vítr.
Malý přístav Porto di Capraia působí jako kulisa z filmu. Na kopci nad přístavem najdete restauraci Carabottino – nečekejte menu, jen čerstvost, víno a úsměv. Často vás obslouží rybář, který rybu chytil ráno. Rybu servíruje muž, který ji ráno chytil. Není tu menu – jen to, co přineslo moře.
Ostrov voní divokým rozmarýnem, levandulí, medem. Pěšky můžete vyrazit na vrcholky ostrova, projít se po stezkách mezi kaktusy a výhledy na moře, které nemá konce. A večerní procházka nad skalami s výhledem na západ slunce je jako z jiného světa.
Anebo zůstat v přístavu a pozorovat lodě, které připlouvají a odplouvají. Tady se nikam nespěchá. A tak se často rozhodnete zůstat o noc déle. A ještě jednu… Není tu nic navíc – a právě proto je tu všechno.
Kam se schovat na noc?
Elba
- Portoferraio a Porto Azzurro – moderní přístavy, poplatky cca 50–90 €/noc
- Marina di Campo, Fetovaia – zátoky zdarma, kotvení na přídi a zádi, pod hvězdami
- Západní pobřeží – kotvení zdarma, jen vy, loď a ticho
Capraia
- Malý přístav Porto di Capraia – chráněný přístav, poplatky cca 60–80 €/noc
- Kotvení je možné i v zátoce Cala del Moreto, ale pozor na počasí – otevřené kotviště
Příběh moře
Ráno začíná v klidu – s kávou a pohledem na hladinu. Dopoledne patří větru. Poledne moři. Večer přístavu nebo tiché zátoce. Denní rytmus je jiný než na souši. Snídaně na palubě, oběd pod plachtami, večerní víno v přístavu. Dny nejsou stejné – ale mají rytmus, který nás uklidňuje. Na moři se člověk stává součástí prostoru, který nespěchá.
Sdílíme moře. Učíme se vázat lana, plánovat podle větru, číst oblohu a důvěřovat svému instinktu. Učíme se manévry, plánujeme trasu podle větru, vaříme, koupeme se, mlčíme i smějeme. A pak už jen sdílíme: smích, ticho, jídlo, víno, prostor.
Tato plavba není o rychlosti – ale o hloubce. Vody i zážitku.
Tyrhénské moře čeká
Elba a Capraia nejsou jen ostrovy – jsou to proměnlivé světy, které se otevírají těm, kdo zpomalí. Nejsou jen místa, která navštívíte. Jsou to místa, která vás změní. Těm, kdo místo kufru vezmou batoh, místo hotelu loď a místo itineráře vítr.
Ať už jste zkušený námořník, nebo snílek s duší cestovatele – tady začíná vaše další kapitola.
Moře vás změní. Možná nenápadně, ale hluboce. V myšlení, v dýchání, v tempu.
Až se vrátíte na pevninu, budete se dívat jinak. Na horizont. Na mapy. Na život.
Moře je volné. Plachty napnuté. Loď připravená. Vítr vane. A příběh – ten píšeme společně.
