V srpnu strávili naši skvělí klienti dovolenou na lodi v Holandsku ….
Holandské kanály 19.- 23.8.2019
Po kvetnove kondicni plavbe se skvelym Lodnikem a jeho majitelem Jirkou Kucerou jsme se rozhodli absolvovat Holandske kanaly s rodinami. Ja Jirka, manzelka Jana, deti Zuzka a Lukas, kamarad Renda, jeho manzelka Gabina, deti Kacka a David na jedne lodi Triton a kamarad Tomas s rodinou na lodi Varuna. Pujceni a vse kolem lodi nam perfektne zaridila Od Jirky Kucery Dasa Ruzkova vcetne tipu na ubytovani den pred vyplutim.
1.den
Vypluti na temer 14m dlouhe a 4,5m siroke lodi pres 5,3m siroky most se nam zdalo jako naprosto nemozne, kdyz jsme si vzpomeli na kveten, jak s jednim propelerem (dokormidlovaci zařízení) jsme meli co delat s 11×3,5 metrovou lodi. Triton mel propelery 2.
Kazdopadne jsme to zvladli bravurne bez jedineho drcnuti a ostra prava hned za mostem uz nas neprekvapila. 🙂
Cil byl jasny-Stavoren, navigaci jsem mel zmaknutou a tak nebyl problem si pohlidat hloubky a nastavit mistni pristav. Jeste pred vyplutim jsem prisal drzak pro nasi navigaci vedle pristroju a strcil napajeni do zapalovace, bohuzel nesel. Mel jsem ssebou bedynku s naradim a tak jsem zasuvku rozdelal a opravil, aby sla.
Po 4,5 hodinove pohodove plavbe jsme dopluli na misto. Hledali jsme misto pro zakotveni, potrebovali jsme 2, ale nebylo ani jedno :). Nakonec byla jedina sance stat na cerpacim miste pro vodu. Zde je moznost stat od 18-9:00hodin. To nam vyhovovalo a Tomas se na nas vyvazal, tim jsme zabili dve mouchy jednou ranou.
Prochazka po Stavorenu, lehke zmoknuti a poradne profoukani vetrem u jezera Amselsee bylo uz jen jako bonus mistniho pocasi. Vlny na jezeru byli kolem 70cm a vitr ukazoval 5bft.
Puvodni plan byl vyrazit po jezeru do Workumu a pak do Makkumu, ale pri pohledu na jezero jsme usoudili, ze jidlo si nechame v zaludkach a nebudeme zbytecne nervovat deti a manzelky, ktere byli s nami na lodi poprve :).
Nakonec jsme naplanovali cestu po kanalech ze Stavorenu pres Workum do Bolswardu to je cca 30km, tam obed a pokracovani az do Harlingenu k mori.
2.den
Vypluti v pohode a na cas, drzeli jsme se podle planu. K predposlednimu mostu pred Bolswardem jsme prijeli ve 12:05, coz znamelanlo 5 minut po zaviraci dobe. Nevadilo nam to nasli jsme si krasny uvaz pri pravem brehu, kdyz v tom prisel z niceho nic vitr a prutrz mracen. S lodi to zacalo pekne mavat, Renda hlidal stranu, vyvazoval lod a najednou prask a bouchnul fendr (nafukovaci naraznik na boku lode) teda zahakl se o tycku-pachole (hak pro uvazsni lana) na tramu a komlet se celej rozsapl, Tomas to misto nazval kotviste u vybouchleho fendru.
Po 13h a obede jsme zase vypluli podle planu az do Bolswardu, kde nam pan rekl, ze prujezd pod 3.mostem je 2,5m, tak nam 1,4m prebyvalo, pila nebyla po ruce, tak zbyvalo jen udelat obrat a to cca v 15m sirokem kanalu, na predku a zadku lode byla preci velka rezerva.
A ted co dal. Plan i cil jsme meli pulku cesty z toho dne za sebou a nechteli jsme na tom nic menit. Nove naplanovani ukazalo, ze do Harlingenu to je dalsich 77km a to by jsme nezvladli.
Ted plujeme po stejne ceste pres Sneek do Grouu, kde budeme nejspis spat. Jdu zrovna ridit, Renda ma za sebou skoro 2hodinovou sichtu s poradne propletenyma ulickama Bolswardu, vcetne excelentne zvladnuteho obratu a vyhnuti se americanum a velke plachetnici, kde bylo misto doslova na fendry!
Grou zustalo nepokoreno, zustali jsme ve Sneeku, zensky nadavali, ze porad jen plujem a zadna neni prochazka… (to je divny, kdyz jsme na lodi) :).
Nasli jsme misto na zakotveni predkem k molu, mistni hosi kolem 60let nam amaterum radili, jak spravne zaparkovat a pomohli nam s vyvazanim. Povinna byla navsteva mistni dobroty smazenych krevet a kibelingu.
Nutne jsme potrebovali sehnat svetlo pro horni palubu, v noci nebylo videt na krok, sehnal jsem ho prekvapive v obchode v oddeleni svetel, LED svitilna na baterie a magnet za 5€ byla dobrou volbou.
Posezeni v mistni kavarne s jarnim salatem a pivem bylo uz jen spestreni bliziciho se vecera. Vylet po meste jsme ukoncili v supermarketu Jumbo a nakupem potravin ke snidani.
Nyni je 22:20 na horni palube jsem sam s perfektnim led svetlem a ze zdola volaji po pusteni klasiky v tv, Chalupari. Jdu na to, rano pohodova vstavacka a cca pred 10:00 vyplujeme do Grou.
3.den
Vse probehlo podle planu vstavali jsme v 9h v naproste pohode a do krasneho slunecneho dne. Po snidani jsme vypluli do Grou, siroky kanal a jezero nam nemohlo prichystat zadne prekvapeni az na hloubku dle sonaru 0,8m pod kylem, ale vse v pohode.
Voda byla jako olej a vitr temer nefoukal. Po cca 2hodinach plavby jsme prijeli do Grou. Prvni co jsme potrebovali bylo doplnit vodu. Bylo uplne plno a u vody stala jina posadka lodi, ktera nastesti pouze doplnovala vodu. Cca za 20minut meli hotovo a my prirazili ke brehu. Tomas se vyvazal na nas a zacali jsme doplnovat. Automat na vodu kazdych cca 10minut po nas chtel 0,50€.
Mezi doplnovanim obou lodi jsme stihli obed a Tomas mensi nakup v pekarne.
Navstevu centra jsme odlozili na zpatecni cestu, chteli bychom v Grou byt zase nejak po obede.
Vyjezd z Grou byl cca ve 14 hodin a posledni nas cil byl Leeuwaren. Plan cesty jsem si jiz pohlidal, aby jsme zase nemuseli premyslet jak snizit lod.
Cesta byla naprosto skvela a obrovsky kanal nam zadne nebezpeci pripravit nemohl. Mijeni velikych kontejnerovych a nakladnich lodi bylo zpestreni jinak pohodove az trosicku nudne cesty hlavnim kanalalem. V pulce jsem proto mrknul do navigace a zjistil ze muzeme uhnout do leva a proplout “zkratkou” mensim kanalem pres mestecko Warten. Hned za zvedacim mostem byla ostra leva zatacka, kde proti nam plul starsi pan “dedek” a to doslova, protoze se rozhodl, ze kanal je jeho a nehodlal nam uhnout. Musim se taky pochvalit, muj uhybny manevr byl bravurni vyhnul jsem se dedkovi i zaparkovane lodi u praveho brehu a to i bez pouziti propeleru, jen jsem pridal plyn. Uz to asi vazne umime!
Pripluti do Leeuwardenu uz pak bylo v pohode, propluli jsme dle navigace zvedaci most a tim jsme byli na konci nasi plavby. Tedy to jsme si mysleli, ze zakotvime a je to hotovy :-). Vpluli jsme do nakladniho pristavu, ktery koncil zeleznici. Obrat a plujeme jinam, Renda tentokrat vytahl mapu a naplanovali jsme jinou trasu primo do centra. Obepluli cely Leeuwarden a prijeli pred zvedaci most. Dle navigace mel byt otevreny v 17:15 a my jsme pripluli v 16:30. No otevreli ho az v 18:00. Volal jsem si s nasim vrchnim kapitanem a ucitelem Jirkou Kucerou, aby nam poradil co a jak v Leuwardenu. Vse nam rekl a poradil. V 18:02 se zvedl most a my konecne vpluli do centra mesta. Za druhym zvedacim nostem jsme nasli misto pro zakotveni, Tomase a jeho 10m Varunu jsme museli dostat do 10,5m dlouhe mezery. Pro nas “zkusene” zadny problem. Jen nervozni pani a pan pred Tomasem nas upozornili, abychom se nedotkli jejich lode. K zadnemu sebensimu skrabanci nedoslo. Zaplatili jsme za kotveni u mistniho vyberciho, ktery nam ovsem zapomel dat karty na elektriku. K tomu sice pozdeji doslo, za 5€ nam prodal nabitou kratu, ktera ovsem o pulnoci prestala fungovat a do rana jsme byli bez elektriky, pouze na baterie.
Ted se vratim, Leuwarden je opravdu nadherny! Sikma vez, posezeni v mistni restauraci, kde jsme se ale po 5minutach zvedli a odesli, protoze jidelni listek nam dali pouze v holandstine a slecna neochotne odesla bez toho aniz by nam poradila, nebo neco prelozila.
Mistnich restauraci a kavaren je tady nespocet. Vsadili jsme na jistotu a navstivili pizzerii u “ohnive drzky” to hned vysvetlim. Sedli jsme si a zacali vybirat v anglickem menu. Vyber veliky a vsichni jsme si objednali, manzelka Jana si obednala lehky salat, ja pizzu s chilli paprickami a cibuli. Po neuveritelnych asi 7minutach zacali jidlo nosit. Manzelka si porucila zalivku na salat. Byla nam nabidnuta zalivka s nazvem peprovy olej. Manzelka polila dostatecne cely salat, ja mezi tim hasil chilli pizzu pivem a najednou manzelka zrudla a zacala slzet. Peprovy olej byl namichany necim co cloveka zralo doslova za ziva. Ochutnal jsem to na okurce a opravdu, moje chilli pizza poslouzila jako hasici prostroj a museli jsme objednat novy salat, palilo to jako cert.
Pak uz jen prochazka a vecer zakonceny panakem morgana s colou, ledem a limetkou.
Rano na posledni den plavby mame v planu jiz zminovane Grou a pak prespani nekde blizko Sneeku.
4.den
Probuzeni v 9:00 do jasneho a slunecneho dne bylo opet paradni. Snidane a vypluti na cas v 10:20 bylo na pohodu. Mosty, kanaly,aquadukty proste Holandska klasika. Konecne jsme si mohli i otevrit predni cast bimini (plachty). Vzali jsme to stejnou vcerejsi “zkratkou” pres Warten, ve 12:00 zaviraji mistni most a tak jsme zustali na zrejme novem kotvisti mezi loukami. Krasne misto pro obed. Pokracovali jsme po dobrem obede k mestecku Warten, kde opet byl trochu lodni “kolaps”. Pred nami plula min. 40m dlouha a hodne pres 5m siroka nakladni lod. Neuveritelne jak se tam mohl vejit, kdyz nam se to zdalo akorat. Proti plulo dalsich cca 7 vetsich a mensich lodi a nam nezbyvalo nez couvat cca 50m a uhnot ke strane. Pak na moste svitila zelena a mohli jsme projet dal. Nase 14m polocabrio plulo krasne a pohodove az do Grou. Tam nas ceka opet dotankovani vody a prochazka po mestecku s nakupem suvenyru.
Pripluti a cesta v naproste pohode. Mista na kotveni tam moc nebylo, ceskou posadku kluku jsme museli z mista pro vodu ve vsi slusnosti vykazat, dotankovali jsme po jednom dni opet nejakych 1000litru vody, holky to svadeli na nadobi, ale my vime kde ta fantasticka spotreba vody byla :-). Po dotankovani jsme se vyvazali na Tomase, ktery zakotvil pred mistnim barem a vydali jsme se do centra Grou. Zmrzlina a opet pochoutka smazenych krevet nas nenechala v klidu a po nakupu jidla na cestu zpet jsme se vydali na nase lode.
Renda s rodinkou na radu Tomase jeste pred vyplutim usedl na kavu a na obrovsky zmrzlinovy pohar v baru pred kterym jsme kotvili. Renda porucil pohar s lentilkama a slehackou, pani ho trochu nepochopila a prinesla v malem hrnku na presso kopecek zmzliny a na nem slehacku. Malem nas to s Tomem roztrhalo :-D…. Rendu trosicku nastvalo, no trosicku vic, nebot ice cream mit zahne asi nebylo dostatecne vysvetleni obsluze baru :-).
“Jeste mala zminka o navsteve kramku se syry. Manzelka dostala chut na syr, jen tak si ho zobnout, prisli jsme do kramku a u pokladny byl maly zavakuovany trojuhelnik syru, na talirku byl k ochutnani, oba jsme souhlasili a trojuhelnik za 2,5€ koupili, jeste jsem pani poprosil o otevreni obalu, po vychodu z kramku jsme se do nej pustili, nase dcera Zuzka ho po vyplinnuti prirovnala k oliznuti smradlavych nohou a manzelka v podstate taky :-)… ja nic nerikal, ale uprimne to taky moc nemusim.
Potom zbytek strcila do kabelky, no po cca pul hodine po otevreni kabelka neuveritelne vonela jako ten syr.”
Pak jsme jiz vypluli na posledni delsi cestu. Pred nami bylo poslednich 16km na Komari ostrov. Komari proto, protoze nas v kvetnu prekvapili prave na tomto ostrove, kde jich byla asi miliarda.
Je tady bozsky klid, vitr nefouka a voda je jako olej. Zeny se vrhly na veceri, michana vejce a chleba byli super. Vecer zakoncujeme opet Morganem a pripijime na zdravi Jirky Kucery, ktery slavi narozeniny. Dole se tentokrat pousti cesks klasika Pelisky.
Noc strasna, nespal jsem snad ani hodinu. Komaru jsme meli plnou loznici, diky me, protoze jsem spatne nasadil na bocni okno sit a cca 1cm mezerou jich tam naletalo opravdu hodne. Stipance a rozmazane komary po kajute jsem ani nepocital. Dalsi nocni sok byl cca ve 3 rano, kdyz zacal rvat alarm sepnuteho cerpadla na dne lode. Vylitl jsem a prepnul do polohy off. Jen jsem se podival pod viko u koupelny, kdy byli hadice. Jedna hadice kapala a to docela dost. Potom uz jsem nespal vubec.
5.den
Rano v 6:30 budicek, snidane a vse nahazet do tasek. Ten den, kdy musime vratit lod je bohuzel tady. Na 8h jsme sli s Tomem navstivit mistniho vyberciho parkovani na ostrovu, ale nebyl tam. Do pripravene a nami nadepsané obalky na dverich jsme vlozili penize za 2 lode, vsechny cleny posadky a tu pak hodili do schranky. V 8:20 jsme lode odvazali a vypluli na nasich poslednich 10km po vode. Jedine nase prekvapeni na ceste mohl byt most kousek pred lodenici, ktery mel dle mapy svetlou vysku 4,55m a nase lod mela 4,40m. Kdyz jsme k nemu priplovali cedule znacila skutecnou vysku 4,50m. Renda radsi sklopil stozar a tim jsme meli velkou rezervu. Skutecna vyska nad hladinou byla asi vetsi, protoze nad lodi byl jeste pres 1m prostoru. Pak uz jen ostra leva a byli jsme na cilove rovince v lodenici. Tam byl trochu zmatek. Zrejme vsechny posadky se rozhodli vratit lode na cas a tak jsme museli chvili stat a cekat nez odbavi lode, ktere tu byli pred nami.
Tomas, ktery plul za nami musel do parkovaciho mista pro nasi lod jako prvni, dotankovali mu naftu, vycouval a pak prisla rada na nas.
Posledni vypnuti motoru, dotankovani nafty a noseni veci z lode.
Konec je tady. Jeste nezbytna kontrola vsech skrinek a postely a predani lode. Skody (fendr a rozbyte sklenicky) jsme nahlasili a zaplatili cca 33€ navic. Opravenou zasuvku a kapani vody v lodi take.
Velice mile nas prekvapila spotreba nafty, po ujetych skoro 240km po vode, 6 valcovy motor sporadal pohodovou jizdou prevazne 1600ot./min, s prumernou rychlosti 10km/h pouhych 83 litru nafty. Udavana spotreba byla 12litru/hodinu. Za to spotreba vody byla dle meho nazoru 10000litru na 8lidi. 🙂
Dekujeme Tritonu za to, ze nas dovezl v poradku zpet, Aquanautu za skvele pripravenou lod Dase a Jirkovi za zprostredkovani a samozrejme nam vsem za to ze jsme vse zvladli.
Posadka byla taky super, holky v uklidu a kuchyni.
Kluci se zapojili a ucili vazat lod, muj syn Lukas ve 12 letech ridil tak velkou lod, ja ve 12 byl rad, ze jsem se mohl prohanet po prehrade na slapadle, nebo pramici, pod dohledem rodicu.
Jinak si cestu bez mobilu, internetu apod. vychytavek dnesni doby neumim predstavit, tedy ja ano, ale deti a nase polovicky rozhodne ne. Pristi rok zase tady s detmi, ale s nejvetsi pravdepodobnosti bez manzelek.
A v kvetnu opet na dalsi kondicni plavbe s Jirkou a Lodnikem.
Napsal: Jirka Kysela
