Kanárské ostrovy

ostrov Tenerife

je největší ze sedmi Kanárských ostrovů v Atlantském oceánu. Santa Cruz de Tenerife je druhým největším městem celého souostroví a zároveň hlavním městem ostrovů a sídlem vlády. Hlavní centrum turistického ruchu s řadou letovisek a hotelovými komplexy se nachází na jihu ostrova. Zatímco sever je spíše skalnatý, pobřeží na jihu tvoří písečné pláže (písek byl převážně dovezen ze Sahary).

ostrov La Gomera

druhý nejmenší ostrov kanárského souostroví. Ostrov byl v minulosti mnohem větší, ale erozí se zmenšil o více než polovinu. Obyvatelé ostrova se mimo jiné domlouvali pískáním, které je částečně používané dodnes, dobrý pískač se za dobrých podmínek dorozumí na vzdálenost až 3–4 km. 6. září 1492 se na ostrově zastavil Kryštof Kolumbus na své cestě přes Atlantský oceán při níž později objevil Ameriku.

ostrov La Palma

je jedním ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů. Nejvyšším bodem ostrova je Roque de los Muchachos (2426 m), kde se nachází známá hvězdárna. Na vrcholu Je to největší astronomické pracoviště severní polokoule, kde na ploše asi 2 km² pracuje celkem 13 teleskopů, obsluhovaných vědci z různých států. La Palma je v současné době nejvíce vulkanicky aktivní ze všech Kanárských ostrovů.

Ostrov El Hierro

je nejmenší a nejzápadnější z Kanárských ostrovů. Flora i fauna ostrova je velmi zvláštní, a tak je od roku 2000 prohlášen za biorezervaci UNESCO. Ve starověku se Kanárské ostrovy pokládaly za západní konec obyvatelného světa, a tak řecký geograf Klaudios Ptolemaios uvažoval o tom, že by se od tamějšího poledníku měly počítat zeměpisné délky. Francouzský král Ludvík XIII. roku 1634 stanovil jako nultý poledník ostrov El Hierro. Teprve od roku 1884, kdy byl z praktických důvodů mezinárodně přijat nultý poledník podle hvězdárny v londýnském Greenwich, se od tohoto počítání postupně opustilo